Stavební spořitelny nechtějí pouštět klienty s překlenovacím úvěrem se zástavou nemovitosti. „Není to opatření, které bychom dělali rádi, ale opatření, které je v tuto chvíli nezbytné. A pro fungování stavebního spoření v budoucnu v České republice životně důležité,“ říká David Chmelař, člen představenstva a ředitel resortu vývoje produktů a treasury Wüstenrot hypoteční banky.
Stavební spoření jako produkt na českém území vzniklo začátkem 90. let 20. století s mottem, že bez státní podpory by nedocházelo k obnově bytového fondu. Jakou roli má ale stavební spoření v dnešní době?
Svou významnou roli stavební spoření stále plní a já mu i do budoucna věřím. Je to jeden z finančních produktů, kterému klienti rozumí, pochopili jeho funkci a vědí, jakou má pro ně a jejich rodiny přidanou hodnotu. Nicméně role stavebního spoření se přece jen poněkud posunula.
Dříve stavební spoření sloužilo především k pořízení bydlení. Velká část klientů formou překlenovacího úvěru řešila odkoupení bytu do osobního vlastnictví v rámci privatizace apod. Dnes se trh stavebního spoření, a my věříme, že v této oblasti jsme leaderem, posunul mnohem více do rekonstrukcí a do oblasti péče o vlastní bydlení.
Právě v tomto segmentu stavební spoření ideálně vyplňuje mezeru mezi hypotékami, u nichž je podmínkou, že nemovitost vlastním a jsem schopen a ochoten ji zastavit, a spotřebitelskými úvěry, kde firmy většinou nerozlišují mezi klientem, který úvěrem financuje televizor a je rizikovější, a klientem, který rekonstruuje své bydlení a investuje do své budoucnosti a samozřejmě má nižší rizikovost.
S naším produktem Půjčka ProBydlení se perfektně zařazujeme mezi hypotéku a spotřebitelské půjčky a vyplňujeme tak velkou mezeru na trhu. Odezva klientů je jednoznačně pozitivní.
Je-li překlenovací úvěr poskytnut na rekonstrukci bez zástavy nemovitosti, vztahují se na něj pravidla spotřebitelských úvěrů pro předčasné splacení. Ovšem pokud je poskytnut se zástavou nemovitosti, pravidla jsou jiná. Je podle vás správné, když jsou u jednoho produktu pravidla odlišná v různých situacích?
Je to o kategorizaci úvěrů, ale i potřebách klienta, které jsou různé. Když si někdo bere úvěr 100 tis. korun na kuchyni, myslím si, že je fér, aby měl možnost kdykoli ho splatit. Může se stát, že během jednoho roku, dvou let klient na splacení půjčky vydělá a bude se chtít půjčky zbavit, aby mu nezatěžovala měsíční rozpočet. Je to podle mě správné a je dobře, že takové úvěry jsou zahrnuty do kategorie spotřebitelských úvěrů. U těchto úvěrů je poplatek za předčasné splacení stanoven zákonem.
U úvěrů se zástavou nemovitosti se standardně jedná o větší částky – 500 tis. Kč a více, výjimkou nejsou ani úvěry v řádech milionů korun. A zde nastává stejný problém jako u hypoték – pokud by mohl klient takový úvěr kdykoli splatit jednorázově, hrozilo by, že by mohl využívat situace na trhu a v případě klesajících úrokových sazeb přebíhat z banky do banky. A to je pro stavební spořitelnu neúnosné a mohlo by to skončit tak, že stavební spořitelna buď produkty dramaticky zdraží, nebo je nebude poskytovat vůbec.
Otázka je, co s tím udělá nová evropská směrnice, která může kategorizaci překlenovacích úvěrů změnit. Směrnice definuje „úvěry na bydlení“. Dosud byly hlouběji regulovány pouze spotřebitelské úvěry a je možné, že banky včetně nás přistoupí k tomu, že všechny překlenovací úvěry budeme považovat za úvěry na bydlení.
Čtěte na Hypoindex.cz