„V období od pádu Lehman Brothers 15. září 2008 do 20. listopadu 2008 fond spadl přibližně o 60 %. To bylo období, kdy člověk nechápe nic, co se odehrávalo,“ říká Ján Hájek, portfolio manažer fondu Top Stocks.

Váš fond Top Stocks trvá již 11 let. Prošel již finanční krizí v roce 2007 – 2008, kdy v březnu 2009 došlo k nejhlubšímu propadu akcií. Jak jste ustál tuto situaci?

Byl to, nemohu říci neopakovatelný zážitek, ale je to něco, co si člověk ani nedokáže představit.

Chodím přednášet klientům nebo poradcům v rámci naší prodejní sítě. Ještě před touto finanční krizí jsem říkal, že bych chtěl nějakou finanční krizi jednou prožít. Když si o finanční krizi člověk jenom čte, vůbec nechápe, co se při ní odehrává.

V období od pádu Lehman Brothers 15. září 2008 k prvnímu dnu 20. listopadu 2008, což je krátké období zhruba dvou měsíců, fond spadl přibližně o 60 %. To bylo období, kdy člověk nechápe nic z toho, co se odehrávalo. Ani ex-post, když se na to dívám, tak moc nevím, co jsem měl v tomto období udělat jinak.

Finanční krize je okamžik, kdy všechny logické věci přestávají fungovat. Někteří klíčoví hráči se dostali do takových finančních problémů, že museli prodávat i velice kvalitní aktiva za ceny, které vůbec nedávaly smysl. Potřeba některých investorů získávat likvidní peníze byla enormní a akcie se ukázaly být jediné likvidní aktivum. Byť za cenu velkých propadů.

Zdroj problému byl v částech dluhopisových trhů. Tím, že se neobchodují na burze, ale přes tvůrce trhu, tak když tento trh zamrzl, nebylo možné je prodat za žádnou cenu. Když nikdo nepostaví kotace a žádnou cenu vám nenabídne, tak nic neprodáte. Kurz dluhopisu se sice nezmění, protože neproběhne žádný obchod, takže to vypadá, že se nic tak hrozného neděje, ale trh jako takový nefunguje. Nemůžete své ztráty uzavřít.

Neviděl jste přicházející finanční krizi?

Celé jaro, když se krize blížila, jsem si říkal, co ti lidé blbnou. Nemovitostní bublina se ve Spojených státech odehrála několikrát a nikdy to trhy takto nepoložilo. Co jsem neviděl, a stejně tak to neviděla většina dalších investorů je to, že nad nemovitostní bublinou stál ještě pyramidový domeček derivátů. A to srazilo americké banky dolů.

V každém segmentu, když se objeví krize, nejprve padají nejslabší hráči – zpravidla ti nejmenší a ti nejvíce agresivní, kteří v době růstu mají největší zapáčení a nejvyšší zisky. A takto to zpočátku také vypadalo. Pak ale padl Lehman Brothers a začalo se mluvit o AIG, které s realitním trhem už moc do činění neměly, ale jak se později ukázalo, pojišťovaly bonitu většiny vydaných derivátových instrumentů. Tam poprvé jsem začal cítit, že se děje něco vážného.

To, co se stalo, jsem plně pochopil až někdy v polovině roku 2009, kdy bylo k dispozici mnohem více informací.

Čtěte na Investujeme.cz