Banky využívají u velkých obchodů odborníky na „odhalování lží“. Běžný klient se ale s jejich prací nepotká. V čem tato práce spočívá? A rozšíří se „detektor lži“ do každé banky? Odpovídá Martin Cibulka, odborník na „odhalování lží“ a člen týmu vyvíjející „křeslo pravdy“.

Zabýváte se odhalováním lží. Co to znamená?

To je strašně zkrácené. Není to odhalování lží.

Odhalováním lží se zabýváme každý. Každý den nám někdo lže a my se v tom musíme vyznat. Je to součástí společenské konvence. Když někam přijdete, tak lžete. Třeba již tím, že přijdete a říkáte „rád vás vidím“ a je to jen společenská formulka. Toho člověka vůbec nemusíte chtít ten den vidět.

Musíme oddělit společenské lži, musíme oddělit lži, které mají někomu pomáhat. V nejkomičtější podobě, ze které si lidé dělají srandu, je to odpověď na otázku „sluší mi to, miláčku?“ – „samozřejmě“. A to „samozřejmě“ v sobě třeba skrývá tu lež, že ten, kdo se nás zeptal, nemá svůj den. To je také lež.

Není to jako takové odhalování lži. Spíš se zabývám analýzou komunikace. Vlastní výraz „odhalování lži“ je zavádějící.

Analyzujete tedy komunikaci, zda údaje v ní jsou pravdivé. Pracujete zejména pro banky. Jaký význam má odhalení ne zcela pravdivých informací pro tyto instituce?

Já pouze předávám dál informace o tom, že v případě nějaké komunikace face-to-face, která je monitorovaná, došlo u sledovaného subjektu, u osoby, o kterou jde, k nějakému emotivnímu vzedmutí, když to řeknu lidově.

To emotivní vzedmutí může mít víc důvodů, nejen to, že ten člověk lže, ale může být třeba nervózní, protože mu jde v danou chvíli o hodně. Může pramenit z toho, že otázka nebo vzhled tázajícího může tomu člověku připomenout něco emotivního, co prožil v minulosti.

Já tyto body vyhledávám a je potom na dalších, aby rozpracovali, proč k tomu vzedmutí došlo.

Kdybychom to hodně zjednodušili, je to o tom, že během nějakého interview dojde k tomu, že se probírá určitá problematika, a v rámci toho může dojít k vzedmutí emocí. Emoce, kterou hledáme, se nevzedme u věci, která je pro toho člověka jasná, klidná, která pro něj nic neznamená.

Pak je na nás říci, ano, tady se vzedmula emoce, bylo to poté, co padla otázka, zda veškeré aktivity jsou legální, a ten člověk znervózní. Samozřejmě poté padají konkrétnější otázky. Vymyslím si: Máte dluhy, jste zadlužený, jsou vaše aktivity kryté, ví o těch aktivitách někdo jiný, spolupracujete s někým atd. A u některých otázek člověk odpovídá v klidu, některá otázka vzedme emoci. Já můžu upozornit „pozor, tady se vzedmula emoce, tuto otázku by chtělo víc propracovat“. Neznamená to, že ten člověk lže.

Dám příklad. „Ví o tom vašem plánu někdo?“ a u toho člověka se může vzedmout emoce. A ta může mít důvod, že o tom plánu ví spousta lidí, protože to včera vykecal v hospodě, a teď má strach, že se na to přijde. Ale stejně tak to může být proto, že ten člověk má strach, jestli se k tomu někdo nedostal, jestli ta otázka nepramení z toho, že oni již vědí, že se mu do toho někdo podíval.

Čtěte na Investujeme.cz