Podnikal ve zdravotnictví. Nyní oblast zdravotní reformy bedlivě sleduje. Proč chce raději rušit celá oddělení než jen snižovat počty lůžek? V rozhovoru odpovídá Miroslav Šlouf, pravá ruka Miloše Zemana, který s ním v pozici šéfa poradců stál i za premiérským křeslem.
Vaše strana nesouhlasí s reformami tak, jak jsou předkládány vládou. Co je největší spornou otázkou s vaším programem? Co vidíte jako největší překážku podpory reformám?
Reformy samozřejmě musíme udělat. V tomto obecném přístupu se jistě s vládnoucí koalicí shodneme. Ale co si pamatuji v nedávné minulosti, když reforma zdravotnictví začala poplatky v nemocnici, za návštěvu u lékaře atd., tak to samo o sobě mi přišlo špatně. Musím dát koncept, musím napsat, co si představuji, a musím lidem ukázat světýlko na konci tunelu a až na konci tunelu můžu začít dávat poplatky.
Dnes, když vezmu zdravotnictví, kterým jsem začal, chce pan ministr Heger snižovat počet lůžek. Já jsem podnikal ve zdravotnictví a vybudoval jsem jedno z prvních nestátních zařízení na území této republiky a od té doby to celkem sleduji. Nejsem lékař, jsem ekonom. Ale když mi někdo řekne, že se kapacity sníží o 10 tisíc lůžek, to je totální ekonomický nesmysl. Co se stane? Když mám na oddělení 30 lůžek, tak jich 10 zruším? Ty ostatní rozdělím do místností, které mám k dispozici, topím stejně, svítím stejně, lékařů potřebuji v zásadě stejně – a neušetřím vůbec nic. To akorát od pojišťoven nebudu tolik kasírovat a tím na tom budu ještě hůře. To je nesmysl.
Já musím dělat restrukturalizaci nemocnic tak, že zruším oddělení. A když mám od sebe jihlavskou, promiňte mi, nechci se nikoho dotknout, ani Havlíčkova Brodu, ale když mám od sebe pár kilometrů Jihlavu a Havlíčkův Brod, tak musím restrukturalizovat tak, že zruším některé oddělení v Havlíčkově Brodě a některé oddělení v Jihlavě. A hold ti pacienti několik kilometrů dojedou. Nastoupí do autobusu, nebo je dovezou sanitkou.
Před lety, v závěru premiérování Miloše Zemana, jsme v Praze udělali průzkum, a zjistili jsme, že v Praze je 25 % lůžek nadbytečných. Už jsme s tím samozřejmě nebyli schopní nic udělat, protože jsme končili. Praha také neměla zájem s tím cokoli dělat, a já jsem celý rok přemýšlel nad tím, proč se nedá jak mávnutím proutku 25 % nadbytečných lůžek zrušit. A to je o tom, že by se muselo zrušit 25 % profesorů, protože ti vedou ty kliniky. A kdo to dokáže? Vy potřebujete profesora, já potřebuji profesora… to chce systémové řešení. A to by se musel prezident s vládou domluvit, že bude jmenovat méně nových profesorů. To je o deseti letech perspektivy. Ale tak to musí fungovat.
Máme vynikající zdravotnictví. Lékařská péče je naprosto špičková. Jsme 100% srovnatelní se světem. Ale když se podíváte na ošetřovatelskou péči, to je bída s nouzí. Sestřičky dovážíme z celého světa, ony to neumějí, nedělají to a jakmile nemají dohled, tak pracují špatně.
Zmínil jste problém nemocnic a potřeby rušení celých oddělení. Nedal by se tento proces ponechat na trhu? V okamžiku, kdy jihlavská nemocnice bude mít kvalitnější péči, tak se druhá nemocnice zruší „hlasováním nohama“, protože nebude mít pacienty.
To je ošidné, když jde o zdraví lidí. Když by šlo o auta, tak na to klidně přistoupím. Když půjde o šicí stroje, tak ještě raději. Ale když jde o zdraví lidí, tak to musí rozhodnout odborníci. Musí se sejít skupiny odborníků, lékaři ve svých odborných společnostech, a tam se musí rozhodovat. Ministr sám bez ostatních to také nemůže rozhodnout. Lůžko si pacienta vždycky nakonec najde.
Čtěte na ČeskéReformy.cz