Snaha prosadit do zákona cenovou regulaci provizí za zprostředkování finančních produktů připomíná Nekonečný příběh. V uplynulém týdnu bylo uzavřeno další dějství a „Šinclův přílepek“ byl odložen k ledu v obou zákonech. Příběh ale nekončí – pouze byl odložen.

Cenová regulace distribuce finančních produktů začíná u životního pojištění. Vysoké provize za jeho zprostředkování přilákaly do oboru řadu podvodníků zneužívajících finanční negramotnost a nezájem lidí o vlastní peníze. Lidé ale dříve či později začali otvírat oči a překvapeně zjistili, že jejich „úspory na penzi“ skončily v černé díře. A kde se množí stížnosti, roste i politický tlak na jejich řešení. Vždyť jsou to voliči, kdo si stěžuje!

Politický tlak se přenáší na regulátora. Ten ale nemá zkušenosti s řešením konkrétních případů. Má ale recept: Zregulovat obor a nasadit cenový strop do svobodné dohody finanční instituce (pojišťovny) a zprostředkovatele. Na jeho stranu se přidávají velké pojišťovny, kterým jejich pojistný kmen stačí – a nechtějí se o něj dělit s menšími. Víc získat již nemohou, ale při volném zprostředkovatelském trhu se musí hodně otáčet, aby o něj nepřišly.