Pomalu mizející rok 2009 byl ocejchován snahou boje proti finanční krizi a ekonomické recesi. Byla úspěšná? Názory se různí. Konečné rozuzlení otázky přinese zřejmě až rok příští. Několik důsledků je patrných již dnes.
Masivní státní pomoc na všech frontách měla za cíl zmírnit dopady finanční krize a její řešení. Loňský americký test, kdy byla obětována investiční banka Lehman Brothers, která patřila mezi „vyvolené svou velikostí“, poměrně zřetelně ukázal, co by se mohlo stát, kdyby… státy biliony dolarů na spasení bankovního systému nevydaly. Řešení však nepřišlo. Pouze se problémy bank přesunuly do problémů vlád.
V příštím roce očekává OECD potřebu vládního financování států v souhrnu ve výši 16 bilionů USD. To je to číslo se 16 na začátku následované dvanácti nulami. Představuje 8,5 % hodnoty všeho, co by se mělo v příštím roce ve světě vyprodukovat. Zvyšování státních dluhů přitom již v letošním roce přivedlo některé státy za hranici bankrotu. A další mohou následovat jejich příklad.
Posledním adeptem blížícím se ke státnímu krachu je Řecko. Dávno jsou pryč doby, kdy neslo vzpřímeně vlajku světové ekonomiky a pokroku. Dnes svědčí o bývalé slávě jen trosky. Snížený rating dílo zkázy může jen urychlit.
Není třeba ale „věšet hlavu“. V historii světové ekonomiky ještě nikdy nepřišla krize, z níž by se svět nevzpamatoval a nenadechl k dalšímu růstu. Otázkou jen je, kdo půjde v čele průvodu. A obávám se, že to nebude Evropa ani Amerika. Příliš jsme si zvykly na pohodlný život – obdobně jako Římané před úpadkem Říma.
Psáno pro HN