Úvěrová společnost Fair Credit byla v médiích propírána v souvislosti s kandidaturou Petra Stuchlíka (nezávislý za ANO) na primátora Hlavního města Prahy. Jak se k mediálním vyjádřením staví Tomáš Konvička, generální ředitel Fair Credit?

V médiích se kromě investice Petra Stuchlíka spekulovalo i o tom, že vaše společnost má finanční potíže a že nevydělává, ač by měla.

To je  věc, kterou bych rád uvedl na pravou míru. Ano, za první 4 roky fungování naší společnosti jsme vytvořili kumulovanou ztrátu, která je zhruba 400 milionů korun. Je ale potřeba říci a tučně zvýraznit, že je to ztráta, se kterou jsme počítali.

Fair Credit je firma, která vznikala na zelené louce. Přesto již v rámci České republiky obsloužila přes 100 tisíc zákazníků. Má obchodní bilanci někde kolem 1,4 miliardy korun. To znamená, že to něco stojí. Kdyby tento byznys byl tak pohádkově výnosný, tak neetický a měl by přinášet tak obrovské zisky, jak se v médiích spekuluje, těžko bychom měli za první 4 roky ztrátu 400 milionů korun.

Je to ztráta, se kterou jsme v našem byznys plánu počítali. Jde zkrátka o cenu za vybudování firmy, nebo, chcete-li podnikatelskou investici. Rok 2017 byl historicky první rok, kdy jsme měli pozitivní hospodářský výsledek a letos očekáváme zisk 30 milionů korun. V dalších letech začneme původně plánovanou ztrátu umazávat ještě výrazněji.

V souvislosti se Stuchlíkovou kandidaturou a jeho investicí do Fair Creditu se v médiích probíral též možný neetický přístup Fair Creditu, který má „fér“ v názvu, vůči klientům. Jak toto vnímáte?

Četl jsem v médiích o tom, že provádíme „násilné exekuce“, o tom, že Fair Credit je „lichvářská společnost“, a musím říci, že pro mě, ani ne jako pro představitele firmy, ale jako pro občana, je toto naprosto nepřijatelné.

Fair Credit je přece společnost licencovaná Českou národní bankou. Pokud máme licenci, těžko děláme něco za hranou zákona. Jde o byznys, který v Anglii existuje již téměř 150 let, poskytování nebankovních úvěrů je běžnou součástí nabídky finančních služeb. Vše je transparentní – klient ví při podpisu smlouvy, kolik si půjčuje a kolik za půjčku zaplatí. Jestliže nebudou fungovat firmy jako ta naše, lidé si samozřejmě nepřestanou půjčovat, ale obrátí se na skutečné lichváře ze šedé zóny.

Čtěte na Investujeme.cz