Schrödinger se stal nejznámějším chovatelem koček, který dokázal své domácí mazlíčky udržet v neurčitém stavu. To je občas velmi praktické. Jenže všechno je možná jinak. Kočka se ani v krabici nenachází z 50 % živá a z 50 % mrtvá.

Za všechno prý může dekoherence. Interakce kočky s okolním vzduchem a krabicí zajistí dostatečné měření a pozorování jejího stavu, aniž by k tomu musel přikročit sám Schrödinger. Stačí dostatečné bombardování kočky částicemi vzduchu na to, aby kočka zjistila, jak na tom je. Její pravděpodobnost 50 na 50 tak zkolabuje na 100 ku 0 ve prospěch jednoho či druhého stavu, podobně jako zkolabovaly mé iluze o Schrödingerově experimentu. A to jsem si již pořídil ke své kočce krabici.