Lidé tratí peníze při „přetáčení“ rezervotvorných smluv životního pojištění. Ovšem tratí i bez jejich přetáčení. To politikům ale nevadí a dál podporují „spoření“ prostřednictvím životního pojištění daňovými úlevami.

Diskuse o regulaci provizí je občas úsměvná. Většinou ale tragikomická. Zejména dohlédne-li člověk na důsledky, kam vše směřuje. Příkladný byl návrh Ladislava Šincla, podle kterého mohla platit pojišťovna provizi ve výši 20 % běžně placeného pojistného rezervotvorných pojistek po celou dobu trvání smlouvy. To v podstatě znamená: Kliente, když tě někdo obere o 20 % z investované částky navíc, je to v pořádku. Vždyť to i stát podporuje daňovými úlevami!

20% provize z běžně placeného pojistného přichází ještě před dalšími náklady investice. V prvé řadě se klient nevyhne žádným nákladům podílových fondů, do kterých investice beztak míří – vstupní poplatek (často maskovaný rozdílem mezi nákupní a odkupní cenou), správcovský poplatek a další náklady podílového fondu shrnuté pod celkovou nákladovostí – TER. Jenže pojišťovny se nespokojí ani s tím a přidávají ještě další poplatky.